XX. A přec zas přišla... K nohám se mi vrhla

Antonín Klášterský

XX.
A přec zas přišla... K nohám se mi vrhla
A přec zas přišla... K nohám se mi vrhla
a v neskonalé muce, pláči, vzlyku, mi vyštkala své hoře... V okamžiku jak se svého by žití závoj strhla:
Jak proklíná svou krásu, vášeň zvrhlá jak mužů tělo rvala ji, jak dýku ji v srdce vráželi – plat rozkošníků... Ó, jaká bolest hrdlo moje zdrhla! Oh, umřít, umřít, umřít se mi chtělo! Hněv zapomněl jsem, jat byl soucitem, jí ruce hladil jsem a vlas i čelo. Sám pláče, slzy s jejího jsem líce jen stíral jemně, chvějným šeptal rtem: Oh, kráso! – ženo! lásky mučednice! 66