XXIV. Tvá bytost opět jako leknín svítí

Antonín Klášterský

XXIV.
Tvá bytost opět jako leknín svítí Tvá bytost opět jako leknín svítí
 na tmavých vodách... jsi jen mír a něha. Pes bolu k nohám pokorně ti lehá, ustálo dávno táhlé jeho vytí. A já jsem šťasten... ó, jak děkuji ti za dny ty klidné... tvůrčí radost šlehá mi z prsou... sním jen, porušit se střeha tu harmonii, soulad, kouzlo žití. Jsi krásná jeseň má v svém zjevu mladém, jsi pohádka má sladká, poslední, jež navždy s šedým sloučena je hradem. Ó, jak rád ve snu, jejž jsem spřed si, tonu, že nebude již konce slunných dní ni pohádky mé, štěstí mého skonu! 70

Kniha Sonety babího léta (1926)
Autor Antonín Klášterský