XXVI. „Jsem u vás, Romney, dneska naposledy,“

Antonín Klášterský

XXVI.
„Jsem u vás, Romney, dneska naposledynaposledy,“ „Jsem u vás, Romney, dneska naposledynaposledy,“
mně náhle řekla. Vytřeštil jsem zrak, mé srdce bilo, uděšený pták. „Kam půjdeš, Emmo?“ vyjektal jsem bledý. – Mám„Mám dost již světa pohrdy a bědy, již zmítati se nechci, puklý vrak, výš toužím, musím přes vše... tak neb tak... Lord Hamilton chce mít mě... budu lady...lady...“ Mou ruku stiskla a ven vyšla chvatně... Šat, jenž tu visel, s jejího pad’ těla, zjev její smál se na mém novém plátně. Já ztrnul a pak vrh’ se ven, vzkřik: Emmo! Ni krok již nezní. Prázdná chodba celá. Jak v dílně mé je pusto, temno, němo...! 72

Kniha Sonety babího léta (1926)
Autor Antonín Klášterský