ZÁPAD NAD PRAHOU.

Antonín Klášterský

ZÁPAD NAD PRAHOU.
Když západu vzplá růže čarovná nad skrání Tvou, červánků záře žhavá, když Vltava Tvá tichá, povlovná, Tvé zrcadlo, se vznítí do krvava: Jak v exilu mně zdáš se královna. jež – přešlá její nádhera a sláva teď bolesti se její vyrovná! – se obléci v svůj královský šat dává. A šarlat co jí s ramen k zemi splývá, ve vlasech vínek, v zrcadlo se dívá, a v štěstí, slávy dny se vsnívá ráda. A náhle v bolu zalomí zas ruce, svůj královsky šat s těla trhá prudce a plačíc hořce, diadém svůj skládá. 16

Kniha Sonety prchavých okamžiků (1907)
Autor Antonín Klášterský