FLORENC V SNĚHU.

Antonín Klášterský

FLORENC V SNĚHU.
Jak rád bych zřel ji nyní, kdy tam sněží, tu líbeznou, tu svůdnou krásku jihu, kdy starý most, co sníh pad’ v každou rýhu, teď jak by zmlád’, běl blýská s řims a věží. Kdy zachyt sníh se na soch starých spěži a kane zase, taje v okamihu, jak Perseus výš zvedá její tíhu, s lbi Medusy jak krev po kruté řeži. Kdy oranže a laury udiveny zří na tu běl, jež na jich padá kmeny, a každý palác v bílý plášť se odíl. Kdy řízy světic sněžné mají lemy, a nebe na mžik stele lilijemi ty ulice, po kterých Dante chodil. 18

Kniha Sonety prchavých okamžiků (1907)
Autor Antonín Klášterský