ARIEL.

Antonín Klášterský

ARIEL.
Naslouchám... Vítr zpívá, jak by zněl to výkřik plesu kolem oken mých, a mně se zdá, jak poslouchám ten smích, že vlá to kol a pěje Ariel: Já v rozštěpené sosně věky, žel, jsem spoután byl, pro cizí trpěl hřích, leč osvobozen, létám v oblacích, duch volný, hřímám v kruhu volných těl. Ó, slyš můj jásot, slyš můj výkřik plesný, můj zpěv, jejž zpívám truchlivé vám ve sny, v šeř měst, v klid vsí, nad stěžni vašich lodí. Já všude vlám a volám cestou všude: Tak jedenkrát duch lidstva jásat bude, můj rodný bratr, až se osvobodí! 23

Kniha Sonety prchavých okamžiků (1907)
Autor Antonín Klášterský