MŮJ STÍN.

Antonín Klášterský

MŮJ STÍN.
Hned přede mnou je a hned po mém boku, teď za mnou plíží se a teď mě vede; při záři lampy pitvoří se šedé Nic jeho za mnou, svou když spřádám sloku. Teď v dálku dlouží se, teď v propast sjede. Co chce tu stále řadou dlouhých roků? Mám říci jemu: Ďáble! nebo Zvěde!? Zřím v tvář to svému druhu nebo soku? Co černé ve mně, v oči se mi staví? Či vlastní skepse za mou chvátá silou? Mám zřít v tom, sám že stín jen budu tmavý? Kol hřbitova dnes šel jsem v slunci ranním, a přes zídku on přehoupnul se bílou a jakby čekal, zdali skočím za ním... 26

Kniha Sonety prchavých okamžiků (1907)
Autor Antonín Klášterský