HLAS TICHA.

Antonín Klášterský

HLAS TICHA. (Obraz Fr. Kupky.)
Hvězd milliony na hlubokém nebi, jež tmavě modré, jako dykyta když na strop nebes širý přibita je nesčetnými, zářícími hřeby. A pod tím nebem bíle prokvítá sfing alej dlouhá; semknuté rty, šklebí se každá z nich, a něžně svítí ta jen těla lví a prsy žen a lebi. A mlčí nebe, hvězdy na obloze, a mlčí sfingy v nepohnuté pose, a mlčí zem, jak když to kraj je smrti. Jen Ticha hlas tu v širé letí dálky, hlas prázdnot věčných, a nad řvaní války ty cítíš, jak tě svojí hrůzou drtí. 28

Kniha Sonety prchavých okamžiků (1907)
Autor Antonín Klášterský