V HOŘKÉ CHVÍLI.

Antonín Klášterský

Co přátel bylo, když jsem vyjel v svět, a jak mi pevně, vřele tiskli ruku! Teď skoro sám již, tiše, beze zvuku jdu cestou svojí, zamyšlen a bled. Tak musí být snad. Vichrů musí let dřív servat listí s větví plných suků, pták musí slední zapět na rozluku, než napadne sníh, zemi skryje led. Sny, přátelství a láska, vděčnost, víra a naděj, ráj jež nový otevírá, vše padnout musí skrz to klamů síto: By člověku, jejž poutá k zemi cit, v čas nebylo, kdy zem má opustit, již ničeho, ach, ničeho již líto.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

969. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Karel Babánek)
  2. PSÁNO IN MARGINE (Adolf Bohuslav Dostal)
  3. Léčivý spánek. (Adolf Heyduk)
  4. Sonet z ciziny. (Josef Svatopluk Machar)
  5. Na podzim. (Bohdan Kaminský)
  6. JDE MYŠLENKA. (Lev Blatný)
  7. INQUIETO (Vladimír Frída)
  8. BĚDA. (Jan Opolský)
  9. OBZORY SE ÚŽÍ... (Karel Hugo Hilar)
  10. Má drahá, věř, že když se stmívá, (Jiřík Luděk Moravský)