JDE MYŠLENKA.

Lev Blatný

Jde myšlenka, jde v teskném usmívání, jak závěr života by tušila, a na rozcestí nese vzkazování, jež stmívání i jitra zrosila. Vzkaz nese zasněný a měkký, tichý, jenž šeptem duše milé dotkne se, i vzkazy bouřlivé, jež plny pýchy se rodí, honí bujně po lese. Vzkaz tichý letí v stopách duše milé, vzkaz hýřivý i hrstce přátel mám, vzkaz vyrvala mně z mozku slabá chvíle i pro ty, na něž trpce vzpomínám.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

1102. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VIII. (Jaroslav Vrchlický)
  2. VROUCNÝ DOPIS. (Jan Opolský)
  3. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  4. ŘÍJEN (Viktor Dyk)
  5. None (Karel Babánek)
  6. Spadalé listí. (Antonín Klášterský)
  7. V HOŘKÉ CHVÍLI. (Antonín Klášterský)
  8. LII. V duši mé vždy jako v lese, (Vítězslav Hálek)
  9. ZASTESKLO SE MI. (Kamil Berdych)
  10. TICHÉ MĚSTO (Otokar Fischer)