JDE MYŠLENKA.

Lev Blatný

JDE MYŠLENKA.
Jde myšlenka, jde v teskném usmívání, jak závěr života by tušila, a na rozcestí nese vzkazování, jež stmívání i jitra zrosila. Vzkaz nese zasněný a měkký, tichý, jenž šeptem duše milé dotkne se, i vzkazy bouřlivé, jež plny pýchy se rodí, honí bujně po lese. Vzkaz tichý letí v stopách duše milé, vzkaz hýřivý i hrstce přátel mám, vzkaz vyrvala mně z mozku slabá chvíle i pro ty, na něž trpce vzpomínám. 8