BRATROVI.

Lev Blatný

BRATROVI.
V svých tonech vypověz, co sloky mé se říci zdráhají, zpěv revolty i touhy, výše závratné, jež lákají, jen pro mne improvisuj na thema: jak skryty pod mraky se chvějí hvězdy v nedočkání spatřit světlé zázraky, kdy pružné svaly mrští nás v jich fialové objetí. Vím, ironické staccato jak žahadla se rozletí, však měkký přechod ztupí hrot a nadechne zas náladu tak hřejivou jak červencový den, když šíří nadvládu své radosti a kvasu, bouřícího přírodou. A zase akkordy jak mlžné záhady jdou, smutně jdou a vábí obraz: sfingy tajemně a tvrdě mlčící se týčí v duši, kterou mrská přemítání fičící: proč lžeme ctnost a ctnosti zabíjíme pro pochybný vkus? Proč život sevšedněl a sváteční kde hledat ono plus, jež ozáří i ohřeje a všednost kletou zaplaší, tu všednost, jež šla poťouchle a zrádně duše do naší? A v závěrečných passážích, jež prolétnou co svatý roj, k mé slavnosti se světla rozžehnou: tož síla, život, boj. V svých tonech vypověz, co sloky mé se říci zdráhají, zpěv revolty i touhy, výše závratné, jež lákají. 7