KAMARÁDŮM.

Lev Blatný

KAMARÁDŮM.
Kamarádi moji, na mne vzpomínejte! Až zašumí z lesů, okna zotvírejte! Zotvírejte srdce boží řeči, vzpomeňte si, kdo v tom lese klečí. Vzpomeňte si, co jsem mluvil, nedořekl, co se modlil, nedomodlil. V lese hustém na mech hebký jsem si klekl, stromy objal, prosil, prosil. – Za lesem kdes vzchází jitro rudé, slunce vstalo, veselo zas bude, kamarádi dobří, bude, bude. Zavýskněte pozdrav hrdým horám, potom zazpívejte mojí milé, aby svěřila se smutným vodám, k lesům rozepjala paže bílé. Do širokých lesů pro zvěst pospíchejte, nad násypem novým žalmů nezpívejte. 19