KAMARÁDŮM.
Kamarádi moji, na mne vzpomínejte!
Až zašumí z lesů, okna zotvírejte!
Zotvírejte srdce boží řeči,
vzpomeňte si, kdo v tom lese klečí.
Vzpomeňte si, co jsem mluvil, nedořekl,
co se modlil, nedomodlil.
V lese hustém na mech hebký jsem si klekl,
stromy objal, prosil, prosil. –
Za lesem kdes vzchází jitro rudé,
slunce vstalo, veselo zas bude,
kamarádi dobří, bude, bude.
Zavýskněte pozdrav hrdým horám,
potom zazpívejte mojí milé,
aby svěřila se smutným vodám,
k lesům rozepjala paže bílé.
Do širokých lesů pro zvěst pospíchejte,
nad násypem novým žalmů nezpívejte.
19