ZTRACENÁ STOPA.

Lev Blatný

ZTRACENÁ STOPA.
ZDENCE.
Tu na ukryté stezce, zpola zarostlé, jež vede do hor, kam nikdo nezbloudí, kde příroda i ztlumila svůj hovor, ta stopa ztracená jak tajná myšlenka se měkce bělá a truchle sní, jen sní a vzpomíná, co dávno říci chtěla. Snad myslí na bytost, jež kdys ji zrodila a opustila? Kdo odpoví? – Zem’ ztrnulá už dávno ohlas kroků vpila a břízy zaleklé jen občas smutně zašumí a tichnou – a mraky tváří zatrpklých se odvrací a tiše plynou. To tajemství, jež visí nad stezkou, snad nikdo neodhalí. Sen divné bytosti, již svaté samoty k svým hodům zvaly, se rozstřikl a pro věky teď v horách bludně světélkuje a časem nad mizící stopou přemýšlivě poletuje. – – Tam na ukryté stezce stopa ztracená se měkce bělá a truchle sní, jen sní a vzpomíná, co dávno říci chtěla. 24
Básně v knize Vzkazuji:
  1. BRATROVI.
  2. JDE MYŠLENKA.
  3. TĚŽKÉ KROKY.
  4. MÉMU SRDCI.
  5. NA CÍSAŘSKÉ SILNICI.
  6. KDO POCHOPÍ?
  7. ZASTAVENÍ.
  8. ZPĚV HLADOVÉHO SRDCE.
  9. VZKAZ.
  10. KAMARÁDŮM.
  11. ***   Po zrosených květech k lesu pospíchám,
  12. POPĚVEK.
  13. ***   Tak rád bych bojoval, tak rád bych žil,
  14. ***   – A zas jako dříve. Drápy. Vztek.
  15. ZTRACENÁ STOPA.
  16. PŘÍBĚH PRO SMUTNÉ ČASY.