DUŠE.

Antonín Klášterský

DUŠE.
Má duše jako kočka, plno smutku jež v očích má, jak stesk a tucha báje když v zelených těch zracích zakleta je, že čímsi jiným dávno byla vskutku. S myšlénkou – myškou – počne sobě půtku, ne aby chytla, spíše si jen hraje, a na vrcholy, srázu na okraje ji láká to, kde není cest ni schůdků. Pak sedne sobě v slunci zimomřivázimomřivá, a bez pohnutí jako sfinga živá jen pozorujíc, oči mhouří bledé. A večer lehne, svit kde barví stěnu, a chvílemi jen hledíc do plamenů, dál sny své dlouhé, nekonečné přede... 36