DĚTI A KVĚTY.

Antonín Klášterský

DĚTI A KVĚTY.
Hnul slavný průvod Božího se Těla od oltáře. Na dlažbě plno kvítí. A děti v smíchu po květech se řítí, jít po nich, šlapat, jaký ples jim dělá! Ó, kolik z nich as půjde cestou žití, jež vystlána jen květy bude celá, ó, kolik z nich trn, hloží neucítí, až vichr chladný dotkne se jich čela? A květy! V lukách plály ještě včera, na sadech dýchly vůni do večera, k nim letěl motýl v tmavý les i mýto. Jak usmívají družičky se sněžné! Jak v prachu mrou ty lesní květy něžné! Jdu kol a nevím, čeho víc mně líto. 37

Kniha Sonety prchavých okamžiků (1907)
Autor Antonín Klášterský