STAROSTI.

Antonín Klášterský

STAROSTI.
Zas usedly v kruh Starosti si ke mně, prý na mžik jen – jak právě kolem letí... – Tvůj hošík kašle – inu, děti, děti! to nejkřehčí květ v celém dolu země. – Tvá žena čeká se? (Já přikýv’ němě.) – Ba, to je srázem nad propastí spěti! – A co tvá matka? Jistě bolno je ti, když pomníš sudby, jež se mračí temně. „Dík za optání! Vše to zlé jsou věci, však pevnou naděj v záchranu mám přeci, ač jedno srdcem chví a druhé rmoutí.“ „A tolik práce mám.“ – Ted šestá padla. „Do schůze musím.“ – „Musím do divadla.“ – (Protivné tetky! – Ne a ne se hnouti!) 41

Kniha Sonety prchavých okamžiků (1907)
Autor Antonín Klášterský