EVĚ.

Antonín Klášterský

EVĚ.
Má dcerko malá, na kolébce spící, můj sonet krade se jen po špičkách jak malý skřítek k tobě v tichých snách a „Rosť!“ a „Kveť!“ chce šeptem ti jen říci. Je pidimuž to, sotva dlaně zvící, gnom, jemuž opál svítí v noci tmách, z těch jeden to, již kutí po horách, pod houbou sedí, tančí při měsíci. Však tento vyšel ze srdce – své sluje, kde – tlukot slyš! – sta druhů jeho kuje kov třpytící se na šperk stále nový. A nyní jde, svým opálem si svítě – ó, co v té sluji pro tě zlata, dítě, on ne-li dnes, ti jednou jistě poví. 44

Kniha Sonety prchavých okamžiků (1907)
Autor Antonín Klášterský