SONET.

Antonín Klášterský

SONET.
Ve snách jsem viděl obraz naší doby: Byl čárný sad, pln skvoucích vodometů a svěžích trávníkův a žhavých květů, tu vtkány v záhon a tu cesty zdobí. V tom kejklíři sem vjeli, frašky robí, zříš paňáců a harlekýnů četu, a dav jak šílen v divém hřmí k nim letu přes záhony – teď mrtvých květů hroby. Sta prskavek a raket srší v tmavu, a smích a jásot, tlesk a dusot davů, pak hasne vše a zmlká... Vstává ráno tak mrzuté a líné. Mha je šedá. Zrak marně krásu zhaslých třpytů hledá. A co těch květů, co jich pošlapáno! 46