POOTAVSKÝ SLAVÍK.

Antonín Klášterský

POOTAVSKÝ SLAVÍK. Ad. Heydukovi.
Na Otavě si ve útulném křoví byt zvolil slavík. Ještě bylo chladno a pusto kol, leč divně hnut až na dno své duše zpěvné pod lesními krovy: On počal pět. A ret můj nevypoví ten div, jenž přišel. Země náhle zkvetla, a kvetly stromy, kvetlo vše, a světla a vůně pln byl vzduch hned balsámový. A jak by chtěl, by zem skryl květů příval a zcelil rány, zasazené mrazem, on hlasněj, sladčej, vášnivěj vždy zpíval. Je máj to kol? Či zrak a sluch jen mámí? Ó, by vše ve vzduch nezmizelo rázem, pěj, slavíku, pěj a buď dlouho s námi! 50

Kniha Sonety prchavých okamžiků (1907)
Autor Antonín Klášterský