VEREŠČAGIN.

Antonín Klášterský

VEREŠČAGIN.
Jak by byl štětec v krve smočil struze, tvář války v celém děsu chyt a zlosti a v nejstrašnější tvář tu po Meduze střík nach svých barev, plný ošklivosti. Sta mrtvol nastlal po zdupaném luze, vrch lidských lebek vystavěl a kostí, až křičelo z nich samo k lidstva hrůze: Dost vražd a bojů, lidské krve dosti! Tu válka jako šelma poraněná v sluj zalezla svou, ticha jako pěna, mžik čekajíc, by zařvala zas tichem. Teď skočila a kusy jeho trupu na mrtvol smetla zkrvácených kupu s tak triumfálným chechtem, ostrým smíchem.. 59

Kniha Sonety prchavých okamžiků (1907)
Autor Antonín Klášterský