POLIBKY.

Antonín Klášterský

Jak řečiště, když z jara kypí vlnou, jak rosy květ, než slunce blýskne z rána, mám bytosti tvé, budiž požehnána! ó, lásko moje, duši svoji plnou. Co ti mi, kdož mi spílají a klnou? Tvým polibkem se každá hojí rána, mne uchvacuješ, neseš, v kouzedlnou kde říši Štěstí vede lásky brána. Ó, jak mi hoří, žhnou tvá zralá ústa, když jako číši moje rty ji nahnou, a čím víc piji, tím víc žízeň vzrůstá. Jak sladký chlad, to tiší v první chvíli, pak jak když oheň rozlévá se v žíly, a rty mé znovu po plamenech prahnou.

Patří do shluku

pivo, víno, mok, pít, sklenka, sklenice, pohár, sud, číše, vypít

465. báseň z celkových 715

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ČÍŠI POESIE. (Eliška Krásnohorská)
  2. VI. Když ta číše zvoní, zvoní, (Josef Kubelka)
  3. LETNÍ NUDA. (Irma Geisslová)
  4. VENUŠE. (Antonín Klášterský)
  5. PIJÁCKÉ (Jaroslav Vrchlický)
  6. Nad vše! (Adolf Heyduk)
  7. Píseň pijáka. (Alois Škampa)
  8. PŘI HODECH. (Václav Hanka)
  9. OČI. (Adolf Červinka)
  10. Žíznivý. (Simeon Karel Macháček)