VĚČNÁ LAMPA.

Antonín Klášterský

V své duše chrámu obraz tvůj jsem svatý na oltář vztyčil, aby pěly před ním vše myšlénky mé velkým hlasem jedním a modlitby mé spěly k němu vzňaty. Tu přišly války, chrámu mého vraty vtrh voj – co krása srdcím byla všedním? – Mé písně vzkřikly jenom hlasem sledním, a zpleněno a pobito vše katy. Chrám vyloupen tu stojí, zpustošený, bez lesku, ozdob otlučené stěny, zpěv neznívá tu v radosti ni hoři. Leč v prázdném chrámě, holém na oltáři tvůj obraz netknut v celé kráse září, a před ním lásky věčná lampa hoří.

Patří do shluku

hostýn, moravan, morava, moravský, tatarský, moravěnka, tatar, velehrad, tatra, modlící

75. báseň z celkových 139

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XIV. Hostýne, Hostýne, (Vincenc Furch)
  2. SVATÝ DŮM (Xaver Dvořák)
  3. VI. Na Hostýně (Vincenc Furch)
  4. KRÁLOVNO MÍRU! (Karel Dostál-Lutinov)
  5. Jde hlas kolem jako smutná hrana (František Sušil)
  6. XXVI. Má vlast. (Josef Hubert Tichý)
  7. Hostýnské zvony. (František Táborský)
  8. Smír. (Bohuslav Květ)
  9. XXI. Rád sedám na břehu (Vincenc Furch)
  10. I. Hostýne! (Vincenc Furch)