PROSTÝ MOTIV.

Antonín Klášterský

PROSTÝ MOTIV.
Pojď, vystoupíme spolu na vrch lesný, kde hradiště jsou pradávného valy, kde hoch jsem sedal často, hledě v dáli, let oblak stíhal, blouznivé pad’ ve sny. A šli jsme. Kol již mnohý zvonek vřesný se rděl, co s dubů žalud padal zralý a listí s bříz. My vrchol vyhledali, a pohled jal nás, nádherný a plesný. Leč náhle soumrak zatopil nás kolem. „Kdos za námi jde!“ šeptla’s, chvíc se stvolem. „Jen suchý list –list,“ dím – znídím, „zní to v hluši ticha.“ Však sám jsem chvěl se, ohlédnout se boje. Já cítil jsem: to pohřbené sny moje, to moje mladost za mnou tady vzdychá. 81