PRO JEDNU CHVÍLI.

Antonín Klášterský

PRO JEDNU CHVÍLI.
Pro jednu chvíli byť to jenom bylo, pro dětství den, jenž jako potok zurčí, pro lásky mžik neb radost chvíle tvůrčí, snů z chaosu kdy zářné vstává dílo. Pro první žvatlot děcka, jež tak milo, pro vítězství snah, zloby přes odpůrčí, kdo nežehnal z nás žití, jak je určí žít Osud, nechť kol moře běd se slilo. Tak zpola slep a žití nesa psoty, když na Colonnu vzpomněl Buonarroti, i v pozdním stáří úsměv šleh mu v líce. A Dante, který peklo viděl žití, jak člověk, balvan, v boj a bol se řítí, tonoucí vynes dítě z křtitelnice. 84