CARPE DIEM.

Antonín Klášterský

CARPE DIEM.
Čas letí, letí – v středu svojich knih a snů a práce žiješ poustevníkem. A jaro zvadne, léto je tu mžikem, jak divíš se, když náhle padá sníh! Pak marně ptáš se, kdy se k letu zdvih pták, jenž tu zpíval modrým za šeříkem, zda pravda je, že kaštan odkvet, víkem kdy překlopil Čas mladost tvou i tvých. Sem, děti, ke mně, s čela všecky chmury, a stranou, knihy, spisy, korrektury, žel, jak jsem dlouho hradil srdce tím! Ve vašich očí modru, líček nachu se stápím celý, vpívám jako v strachu, že půvab ten už zítra neuzřím... 86