SPÁNKU.

Antonín Klášterský

SPÁNKU.
Pojď, vlídný Spánku, dřív než blýskne zoře mě zanes v kraje, skryté zrakům denním, mé oči zamkni tichým políbením a v hrudi vše mi ukolíbej hoře! Mě uspi slavnou, velkou písní moře, jež často slýchám, den když v sen si měním, jak v průzračném dni modrém, podjesenním zní, zpívá, jiskří, svítí na obzoře. Mě uspi zvěstí starých, tmavých lesů o nymfách, elfech, na mechu a vřesu jež tančily, o přešlých lidstva rodech. Mě uspi vánkem, jenž pad na resedy – leč ze všeho ať padne naposledy mně v sluch: mých dětí spících zdravý oddech! 87

Kniha Sonety prchavých okamžiků (1907)
Autor Antonín Klášterský