RADA MÉMU SYNU.

Antonín Klášterský

RADA MÉMU SYNU.
Až vzrosteš, hochu, nebeř život těžce, jak já jej bral, to v čelo ryje vrásky; jen s úsměvem a klidně, bez otázky ber, co ti podá z bohatého měšce. Jak já hrd, módě nesluž, davů kněžce, však moudřejší mne, nevěř slovům lásky, jak potok spíš, jenž zvoní přes oblázky, si hvízdej s lehkou myslí světoběžce. Své city nikdy měkce nedej ve psí, že byl jsem měkký, mnoho k srdci šlo mi, tvrd, chladem ohraď srdce své a skepsí. Však k čemu slov! Jsou suchá jen a zebou! Můj – jak já půjdeš, kdos ti srdce zlomí... ó, přijď – ač v hrobě – bodu plakat s tebou. 88