POD PODOBIZNU MÝCH DĚTÍ.

Antonín Klášterský

POD PODOBIZNU MÝCH DĚTÍ.
Jak držíte se tady, moje děti, ó, tak se držte spolu v žití celém, v dnech běd i plesu, hruď kdy chví se želem, i srdce výš kdy za skřivanem letí! Ty, hochu, stůj ve vichru s pevným čelem, hleď prudké vlny od ní odrážeti, a ty, ó, dítě, v muk a sporů změti buď mírem, láskou jeho spasitelem! Já nepoznal jsem také lásky ryzí bez sobectví, kdy vlastní bolest mizí, když jeden z rodných k Štěstí kráčí dveřím. Leč v pravou, čistou lásku tu přec věřím, ji od vás prosím, je mi sladkou visí, a vaše štěstí vlastní ztrátou měřím. 89