ŘÍJEN.

Antonín Klášterský

ŘÍJEN.
Na staré zdi plá listí révy plané, jak by krev čerstvá kanula to dolů, kde v léta dnech jsme chodívali spolu, jsou listím žlutým cesty zapadané! Kol prázdných hnizd let větrů ostrý vane, klid hrobů, ticho ptačích bez šveholů, a nikde duše, v sadě, v lesním dolu, jak by se člověk lekal krásy zdrané. Kde jsou ty všecky děti, milující, již chodili tu, úsměv na své líci, když zvučel sad a v květ se počal ztrácet? Oh, je tak hořko, dáti květ svůj bílý i sladké plody mízy své a síly, a opuštěn pak, sám tak vykrvácet! 95

Kniha Sonety prchavých okamžiků (1907)
Autor Antonín Klášterský