VENUŠE.

Antonín Klášterský

VENUŠE.
Ó, ty, jak zjevení jež sestoupla jsi s nebe, jak v mramor zhoustlo měsíční by světlo, sne, vidino, s níž jaro na zem slétlo, je soumrak, podzim, cítíš, jak to zebe? Ty, jíž sta ruk kdys řetěz růží pletlo, jež v básníků snech žila’s, duší chlebe, kol níž se všecko usmívalo, kvetlo, ó, jaký osud smutný stihnul tebe! Teď smědý Ital v koši má tě, chodě od stolu k stolu hlučné po hospodě, tě nabízí jak děvku v našem kraji. A filistři tam při vyčichlém pivě čár údů tvojich ohmatají chtivě a za desetník tebe vyhrávají! 96

Kniha Sonety prchavých okamžiků (1907)
Autor Antonín Klášterský