LISTOPAD.

Antonín Klášterský

LISTOPAD.
Slyš, jaká hrůzná zní to symfonie! Jak hladovících když to řičí tlupy, jak usedavě když to dítě úpí, jak smečka psů když žalostně to vyje. Jak v chechtotu když blázni kol se kupí, jak na sta křídel do oken když bije, a vše to pláč jen země pro květ, tupý jejž strh jí Podzim od pasu i šíje. Ó, země, co as pro své sny a květy dnes lká tu s tebou srdcí, osud kletý as viní, zlobu. nepřátelství zmije! Ó, srdce v rumech ztroskotaných říší! I bolest vaše usne a se ztiší, až bílý sníh vás jako zemi skryje! 98