PROSINEC.

Antonín Klášterský

PROSINEC.
Sníh bílý na všem, hvězdičkami svítě. Jak dívka, které vzala nemoc krásu, když oblékli ji v rakvi do atlasu, zas krásná je a půvabná jak dítě: Teď země stkví se. Bolesti, jež lítě ji rvaly, ztichly. Nikde ani hlasu. Jak úsměv usmířených v tichém jasu pláň sněžná září slunném na úsvitě. Na večer nebe divukrásněj plane, a v tiché noci jako zadumané chat světlo blýská, tuchou chvíc se blahou. Teď andělé se snesou v kraje zimy – ó, půjdu, chci se dívat, mezi nimi zda neuzřím snad jednu tvář tak drahou. 100

Kniha Sonety prchavých okamžiků (1907)
Autor Antonín Klášterský