SABBATH.

Antonín Klášterský

SABBATH.
Den sobotní je, večer. Kam jen koli zrak pneš a sluch, je klid. Kouř chat se zdvíhá a voní klestím. Slunce cesty žíhá a starých štěpů hraje na vrcholi. Jak obilí se měkce vlní v poli! Jak andělů když říza se to míhá nad zemí nízko. S duše padá tíha, a v srdci zmlká, co tam týden bolí. Teď i ty klasy tichnou, jež se sváří, a jenom slunce měkkou svatou září se rozlévá kol celém po okolí. Jak s hlavy Krista linula by jemně, jenž úsměv na rtech, žehnaje plod země, kol zrajících jde klasů s apoštoly. 101

Kniha Sonety prchavých okamžiků (1907)
Autor Antonín Klášterský