CESTA ŽITÍM.

Antonín Klášterský

CESTA ŽITÍM.
Vše zprvu baví, jak když jedeš vlakem: kraj, čáry polí, jež se rozbíhají, a vrchy, chýže řeky na pokraji a nebe modré s potrhaným mrakem. Řad nových tváří s nezbádaným zrakem, jichž osudy lze spřádati si v taji, a hovor, v kterém zkušenosti zrají, a knihy nerozlučné se tvým vakem. Leč příliš záhy znaví vše a mrzí. A na hodinky své se díváš stále: Jak dlouhá cesta! Cíl zda přijde brzy? Vše čpí kol jako ze prázdného soudku; kříž bolí, jsi jak přikovaný k skále. A zaspat vše, rád skrčíš se v svém koutku. 102