ZTRACENÉ DNI.

Antonín Klášterský

ZTRACENÉ DNI.
Že den jsi ztratil, lkej si kdo chceš s Titem, v červánky hledě – mně přec vždycky zdá se, že v lahodě se nerovná a kráse nic dnům, jež prošly darmo času sítem. Jež v toulce prožil’s, zlatým chodě žitem, neb v snění člunu, který kolébá se, nic nehledal’s, nic nechtěl’s, jenom v jase se hřát, kýms veden neurčitým citem. Ty ztracené dni, po nichž prázdno v dlani, tak tiše přešly jako jemné vání, jak obláčky, jež v modru zříš se klenout; Jakjak hudba, která v parku hloub se ztrácí, jak spánek, z něhož budíme se k práci a nemůžem se na sen rozpomenout. 104

Kniha Sonety prchavých okamžiků (1907)
Autor Antonín Klášterský