VÁDA LISTŮ.

Antonín Klášterský

VÁDA LISTŮ.
Síň redakční je prázdna; všecko stojí, jen hodiny jdou, moucha na skle bzučí, a listy dva – co v černi jich je žluči! – se na stole prou v stále větším boji. Z nich jeden praví: K předu v jednom voji! tyTy vrháš národ zkáze do náručí, čím jsme, co máme, co tu kvete, pučí, to uznat musíš, plod je strany mojí! A druhého smích zní tak rozpustilý: Buď zdráv, ó, slavný vítězi a reku, čím jsme?.. chachaChacha! nicNic nejsme v zlobách věku, a víš, co máme? Nic, můj brachu milý! Se skříně socha Umění se dívá a bolestně se, trpce pousmívá. 6