SMUTNÉ OČI.

Antonín Klášterský

Smutné oči zřel jsem jedenkráte, byly bezdně hluboké a tmavé jako proud, jímž Smrti člun jen plave, jako propast, hrob, kde všecko máte. Boly, jež v nich spaly, byly svaté, slzy, jež z nich tekly, těžké, pravé, ale vyschly, vzdechy přešly štkavé, hrůzný klid v nich nic už nepomate. Anděl smutku nemá hlubších zraků: padalo to v duši z nich jak z mraků, kdy už listí se stromů je sváté. Smích vad’ na rtu, prchlo sladké snění, cítil’s všeho marnost jen a mření. Smutné oči, kde as nyní pláte?

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

577. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ztroskotání. (Augustin Eugen Mužík)
  2. Na lodi. (Adolf Heyduk)
  3. HLUBOKÉ AKKORDY. (Antonín Klášterský)
  4. 78. Vůkol rokle k vraždě čnícý pluji (Jan Kollár)
  5. HVĚZDA MOŘSKÁ (Jan Opolský)
  6. Loď zřel jsem ve snách lepou v hrdém zjevu, ( H. Uden)
  7. PÍSEŇ O „LEDOVÉ KRÁSNÉ PANÍ“. (Antonín Sova)
  8. UNDA MARIS. (František Leubner)
  9. [Úvod] (Jiří Karásek)
  10. Slzy. (Jaroslav Vrchlický)