SMUTNÉ OČI.

Antonín Klášterský

SMUTNÉ OČI.
Smutné oči zřel jsem jedenkráte, byly bezdně hluboké a tmavé jako proud, jímž Smrti člun jen plave, jako propast, hrob, kde všecko máte. Boly, jež v nich spaly, byly svaté, slzy, jež z nich tekly, těžké, pravé, ale vyschly, vzdechy přešly štkavé, hrůzný klid v nich nic už nepomate. Anděl smutku nemá hlubších zraků: padalo to v duši z nich jak z mraků, kdy už listí se stromů je sváté. Smích vad’ na rtu, prchlo sladké snění, cítil’s všeho marnost jen a mření. Smutné oči, kde as nyní pláte? 23

Kniha Sonety tiché pohody (1900)
Autor Antonín Klášterský