POJĎ V ZAHRADU SE DÍVAT...

Antonín Klášterský

POJĎ V ZAHRADU SE DÍVAT...
Pojď v zahradu se dívat kláštera, než pod okny nám sešeří se celá! Hle, jeptiška tam jedna osamělá se ještě modlí, hledíc do šera. Jak ve snivém tom přítmí večera se sněžný šat nad jejím čelem bělá, co zaduněly zvony od kostela a červánků se nítí nádhera! Ta trpí jistě, viz, jak hlavu chýlí, jak oči zvedá k nebi v teskné chvíli a zase sklání v knihu bledé líce. Ne, ustup, naše přitulené hlavy, ten živý smích tvůj, polibek můj žhavý by zabolet ji mohly ještě více. 70