NAD SPÍCÍ ŽENOU.

Antonín Klášterský

NAD SPÍCÍ ŽENOU.
Jak ve dne celá světlem zatopena je naše síň, jak měsíc do ní září; pod hlavou ruce, hlavu na polštáři, tu vedle mne má mladá dříme žena. Ó, jaký cit to, pro nějž není jména! V něm láska, štěstí s úzkostí se sváří. Tak sladce dýše, pokoj na své tváři, a nemyslí, jak krutá žití cena. Ať krutá je! Zde u té drahé hlavy slib skládám v duchu, strádat do únavy, vše dát, vše nést, i trn, jenž na krev píchá, by celý život byl jí jako nyní, kdy bledý měsíc rozlévá se síní, a ona sní tak pokojně, tak zticha. 73

Kniha Sonety tiché pohody (1900)
Autor Antonín Klášterský