V TVÉ DUŠI DLOUHO LEŽEL STESK...

Antonín Klášterský

V TVÉ DUŠI DLOUHO LEŽEL STESK...
V tvé duši dlouho ležel stesk a žal, než zaplanul tam štěstí jasný žeh, a i ten slední stín, jenž na ně leh’, bych s čela tvého rád ti vylíbal. Však marně hoří na něm rtů mých pal, dál tkví tam stín po přešlých mračných dnech a dlouhých nocích, jak jej smutek stkal a opuštěné duše přivál vzdech. Ten stínů stín, má duše, dobře vím, s tvé skráně hebce nikdy neshladím, on nezmizí už nikdy s tvého čela. Snad tak, bych stále před očima měl, jak na tvé čelo bych se zahleděl, co pro to štěstí muk jsi vytrpěla. 84