Den v listopadu.

Antonín Klášterský

Mha se již počíná příst, střechy tak vlhké se lesknou, na cestu pustou a tesknou venku as padá teď list. Od rána drobounce mží s nebe, jež chladné a bílé, usnul bys hlavu v dlaň schýle, jak se tak smráká a tmí. A v lidské tváři týž žal, stín, který s čela nám nechce – to je den, kdy se tak lehce z života odchází v dál. Přál bych si odejít spat na věky takého za dne, abych měl loučení snadné – měl jsem kus záře – tak rád!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

539. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Karel Babánek)
  2. Jarní dnové. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Jívy. (Alois Škampa)
  4. ADVESPERASCIT. (Adolf Bohuslav Dostal)
  5. TULÁCI. (Karel Červinka)
  6. 21. BÍLÁ HORA. (Karel Babánek)
  7. Spadalé listí. (Antonín Klášterský)
  8. Co nezaviní jeden chmurný den! ( H. Uden)
  9. První sníh. (Rudolf Bort)
  10. PSÁNO IN MARGINE (Adolf Bohuslav Dostal)