Den v listopadu.

Antonín Klášterský

Den v listopadu.
Mha se již počíná příst, střechy tak vlhké se lesknou, na cestu pustou a tesknou venku as padá teď list. Od rána drobounce mží s nebe, jež chladné a bílé, usnul bys hlavu v dlaň schýle, jak se tak smráká a tmí. A v lidské tváři týž žal, stín, který s čela nám nechce – to je den, kdy se tak lehce z života odchází v dál. Přál bych si odejít spat na věky takého za dne, abych měl loučení snadné – měl jsem kus záře – tak rád! 36