Záhrobní sen.

Antonín Klášterský

Záhrobní sen.
Až vítr prach můj rozmete, prach mého srdce šedý, jí sním, že z něho vykvete květ naposledy. Ať vzkvete někde na louce, kol ať je bor se tmící, kam za ruce se vedouce, jdou milující;milující. Když západ ještě krvavý, jak zraněn přehluboko, a probírá se z únavy hvězd vlídné oko! On uvidí ten štíhlý květ a uvidí jej ona, ta květina se bude chvět tak rudá, vonná. 19 Tak chvět se bude, jak se chví nám srdce živé v těle, když plné tuch a tajemství a láskou vřelé. On utrhne a podá ji své dívce mladé mžikem, ta zulíbá ji potají svým sladkým rtíkem. Mé srdce v květu zakletí, jenž pukne plně, ten večer bude ležeti na dívčích ňader vlně. 20