Sloky.

Sloky.
Po práci unaven jsem sám si vyšel v pole, list šeptal v korunách a zrající klas dole, a západ zhasínal a usínala země. A jak tak v pochybách a v těžkých dumách tonu, tím listů šuměním a měkkým hlasem zvonů a tichem svátečním děl krásný večer ke mně: Nech tíži záhad všech a pochyby nech žití, hleď raděj, na nebi co zlatých hvězd se třpytí a dole od rosy jak perlí se již tráva. Svou duši otevři jen vlivu mojí síly jak zem a všecko v ní: strom, zvíře i květ bílý i ptáče potutelné, jež pod mým pláštěm spává. 23 Já od hvězd nesu mír a oddech tichý nesu, sen vábný pod řasy a slavičí zpěv lesu, svůj dech spoj s dechem mým – je teplý a je sladký! – A vánek lahodný se dotknul mého čela, jež bylo horoucí jak dílny výheň vřelá – já cítil polibek jak od své dobré matky... 24