Láska v lese.

Antonín Klášterský

Láska v lese.
Jako tvůj krůček drobný a němý jaro jde potichu lesem, my dva však nechcem’ závidět zemi, jaro v své duši si nesem’. Viz jen ty ptáky! Slyšíš je pěti? známeZnáme tu písně jich látku! naNa konec všeho na pružné sněti hnízdo se objeví v krátku. Jako my lásku mají i oni, je to tak krásné a prosté, proto pták zpívá, proto květ voní, proto vše září a roste! Život je velký, širý a dlouhý, paprsk v něm štěstí je ryzí, mnohý v něm padá bez cíle touhy, bloudí a padá a mizí. 104 A ty skloň hlavu k hrudi, jež dme se, opři se, duše má, o mě – my jsme se našli v života lese, ptáci dva na jednom stromě. 105