Andante.

Antonín Klášterský

Andante.
Spi, dřímej, není hvězd, jak v světě není slitování, přej snům se na tvá víčka snést, tvá hlava níž a níž se sklání a těžká jest. Na ústech mře ti vzdech a modlitby tvé slovo svaté, ty dál se budeš modlit v snech, jsou též tak čisté, vlídné, zlaté, v tvých mladých dnech. Spi, dřímej, zbuď se zas, až úsvit šlehne na tvé skráněskráně, a modlitby tvé ranní hlas ať s písní sladkou splyne maně tak plnou krás. 134 Ne, nebuď se již víc a jdi tak čistá z toho snění, s tím mírem, jenž ti lehl v líc, z těch lidských drah, kde štěstí není, jdi nebi vstříc! 135