Píseň.

Píseň.
Kam do daleka shlédnu, zřím zemi louku jednu, v modř vylét’ skřivan jásat, a v houští hvízdá kos. I na hruď mou již klepá ta vesna vlídná, lepá: Již čas je, abys, hochu, též o mně zapěl cos. Já zpívám: Věř, ó, země, že závisť budíš ve mně, že jaro každým rokem se k tobě vrací zas. A nám jen jedenkráte v hruď šlehne světlo zlaté, jen jednou vítat smíme ten lásky, růží čas. 95 Jen jednou, jednou pouze být šťastni v mládí, v touze, mít illuse a snění a míti žár a květ. Pak chléb svůj v slzách jísti a vidět padat listí a vidět květy vadnout a odlétati vzlet! Nuž teď, kdy kvetou lesy, ať aspoň vzpomene si své vesny každý, vášně ať všední podřímnou. Ó, vzpomeň každý na sny, věk dětství svého krásný a obětuj mu úsměv neb slzu upřímnou! 96